Ahoj! Je zajímavé se po půl roce opět podívat na blog. Neměla jsem chuť psát, neměla jsem nápad nebo jsem se musela učit. Teď jsem dostala strašnou chuť něco napsat, nevím co to do mě najednou vjelo.

Nečekaně jsme dostali vysvědčení. Já jsem s mým docela spokojená. Každopádně mám za sebou nejtěžší ročník základní školy, a přesněji osmý. Myslím, že jsem ho zvládla celkem dobře. Sice jsem neměla vyznamenání ale tak whatever.

Za dva měsíce se vrátím mezi školní lavice jako devaťáčka. Bude to divný pocit být ve škole nejstarší. Nižší stupeň z nás bude mít respekt (tedy alespoň doufám), učitelé budou křičet jak strašně neschopní jsme,že ani jeden z nás nezvládne přijímací zkoušky, a my se pomalu budeme psychicky  připravovat na ukončení základního vzdělání. Myslím, že každému je alespoň trochu líto, že odchází ze základní školy. I když říká že ne, tak podle mě lže. Konec základní školy je podle mě uzavření jedné velké kapitoly v našich životních knihách. Kapitoly, které trvala 9 let. Určitě to vždycky nebylo růžové, ale já jsem ráda že jsem zažila i to špatné.


No, ale dost o škole. Před námi jsou krásné a slunečné dva měsíce prázdnin. Ani mi nijak nevadí, že je z půlky strávím doma. Všem, kteří dočetli článek až sem přeji krásné prázdniny :)